Meno Petr Bambousek a jeho fotografie vtáctva, hmyzu a rastlín z celého sveta asi nemusíme našim čitateľom predstavovať. Nedávno sa Petr stal majiteľom Sony A700 a pre svoj web (www.orchidej.com) pripravil článok o tom ako sa mu so sedemstovkou fotilo v Gambii. S dovolením autora článok publikujeme v pôvodnom zmení aj u nás na dynaxexpedícii.

Původně jsem fotil Nikonem D200 a dodnes jsem přesvědčen, že je to vynikající foťák. Co mě vedlo ke změně značky? Hlavním impulsem byla výhra fotoaparátu Sony A700 ve fotosoutěži pořádané Eurocentrem Praha (http://www.euroskop.cz/8430/sekce/fotosoutez-2008). Překvapilo mě, jak dobře je tento fotoaparát vybavený.

V porovnání s mým Nikonem D200 přináší řadu zlepšení, zejména CMOS čip, 12MP, stabilizátor v těle a zachovává 5sn/sec. Svým způsobem se jedná o fotoaparát bližší D300 než D200. Už delší dobu uvažuji o posunu techniky zase o krok dál a nyní jsem měl v ruce fotoaparát, který tím posunem rozhodně je. Neměl jsem k němu odpovídající objektiv na zvířata 300/2,8 nebo 400 či 500mm. V nabídce Nikon chybí 400mm se světelností kolem 4-5 a 400/2,8 je neúměrně drahý. Stejně tak kvalitní zoom 200-400 VR vychází asi na 100 tis. Tedy přicházela v úvahu dvojí investice - Nikon D300 + Nikkor 2000-400 VR. Když si to spočítáte, tak se při cenách v USA dostanete na nějakých 120 tisíc. A taková investice znamená, že se možná rok nebo dva nikam nepodívám. A proto jsem se rozhodl pro jinou variantu. Nechám si Sony a za prodanou techniku Nikon si koupím objektiv od Minolty 300/4, který časem doplní nějaké delší sklo, jako je např. 500/4,5 od Sigmy. Tím mi odpadne nutnost šetřit peníze na techniku a mohu je použít na další cestu. Přitom na další cestě za zvířaty budu používat fotoaparát s lepší technickou základnou a stejně kvalitním objektivem. A to je celé. Možná to zní divně, ale nepodléhám moderním trendům, nejsem fanoušek Nikon nebo Canon, fotím zvířata a je mi jedno, co je napsáno na blesku fotoaparátu, který mi to umožňuje. Pro mě je důležité, aby přístroj splňoval moje technické požadavky a ty Sony A700 splňuje velmi dobře. Nekupuji si techniku, protože je nová, trendy nebo z jiných pohnutek, ale pouze pro to, že cítím, že mi lépe pomůže splnit své fotografické představy a sny. Věřím, že noví majitelé mé techniky budou stejně spokojení, jako jsem byl já. V následujícím článku uvidíte, jak se mi se Sonym fotilo v Gambii. Jen bych rád upozornil, že na této cestě jsem Sony používal jen jako záložní fotoaparát a jeho hlavní slovo teprve přijde v roce 2009, kdy bude mým hlavním fotoaparátem. Zvířat si v tomto článku mnoho neužijete.

1. Výhoda CMOS a 12 MPx

Jedna z velkých předností Sony A700 je velikost čipu a typ CMOS. To má pro mě hned dvě výhody. Umožňuje využívat vyšší ISO, to se projeví až při focení zvířat, určitě dám vědět. Jemnější kresba a větší rozlišení dále umožňují používat větší výřezy a hrát si tak s kompozicí. Osobně své fotografie publikuji zásadně ve formátu 3:2, které z fotoaparátu lezou. Pokud je to nevyhnutelné, tak použiji 4:3, který je známý například z kompaktů, případně 1:1, když to odráží můj kompoziční záměr. 4200 px na šířku umožňuje vytvářet i jakési pseudopanorama. Fotky níže byly původně vyfoceny ve formátu 3:2 s tím, že u nich bude řezáno pro dosažení lepší kompozice a vypíchnutí záměru.

2. Stromy v Gambii

Gambie pro mě byla opravu velmi cennou zkušeností. Před odjezdem jsem o této zemi hodně četl, vymyslel jsem si mnoho fotografií, k jejichž realizaci nakonec nedošlo a přivezl jsem si fotografie, které jsem ani neočekával. Jsem z tropů zvyklý na velmi pěkné krajinné prvky a v Gambii jsem narazil na jednu něpříjemnost. Krajina je poměrně zelená (alespoň z počátku odbobí sucha - listopad), ale díky minimálním výškovým rozdílům je velmi nepřehledná a jen velmi obtížně se hledá nějaký klidný motiv pro focení. Projel jsem touto zemí napříč a celkový dojem z krajinného rázu byl “nekonečné křoví”. Před odjezdem jsem se těšil na baobaby, které mě svým tvarem a mohutným vzrůstem fascinují. Na cestě jsme jich viděli mnoho, ale nikde nestál osaměle, tak aby se dal nějak ztvárnit. Vždy bylo kolem stromu to protivné křoví, které bránilo jakékoli kompozici. A díky zmíněnému reliéfu krajiny nebylo možné ani vylézt na nějaký kopec či kopeček, ze kterého by se dalo něco vymyslet. Poslední den se mi podařilo jeden takový strom objevit a tak jsem se s ním v posledních paprscích slunce snažil zkamarádit.

3. Momentky podél cesty

Gambie je na cestování hodně náročná země. Přestože to není nejchudší země Afriky, místní obyvatelé žijí v porovnání s námi velmi chudě a chvílemi se nedá rozpoznat přímá hranice mezi člověkem a zvířetem. Nechci se pouštět do hodnocení, zda je to lepší nebo horší než u nás. Prostě jsem nabyl takový dojem. Je až neuvěřitelné, co kolem sebe vidíte. Obrázky zachycují několik momentů z Gambijského života. Například místo u řeky, kde se v jednu chvíli myje automobil, v té samé vodě se pere prádlo a stále na stejném místě se myje dítě. Další snímek zachycuje jinou část řeky, kde se maminka rozhodla vydrhnout své robátko a přeťápla to drobátko. Pohled do “bezejmenné” vesnice ve vnitrozemí pak ukazuje standard Gambijských komunikací. Poslední snímek pak zachycuje fakt, že i silně muslimská a velmi chudá země má své herny, kde může chudák do ještě větší nouze přijít.

4. “Tubab”

Gambijské děti, to je kapitola sama pro sebe. A my jsme bílí, cizinci, ti bohatí. A ony to vědí. Cizincům se v Gambii říká “tubab”. A děti tohle oslovení milují. Jakmile opustíte “bezpečí” ubytovacího zařízení (schválně nepíšu hotelu) a spatří vás první dítě, okamžitě zakřičí “tubáááááb” a běží k vám. Stejný pokřik vydají další prckové v okolí a s “tubáááááááááb” letí ulicí, aby se vás mohli dotknout, aby vám mohli do nekonečna říkat “helo” “helo” “helo”, aby z vás vymámili sladkosti, aby se vás mohli dotknout, abyste si je nejlépe vzali s sebou tam kde žijete, aby vám za malou úplatu vzali batohy, aby … prostě jste “tubab” a najednou se karta obrací. Místo toho, aby se oni cítili jako podivná zvířata v zoo, nak teré se jezdí dívat turisté, jste to vy, kdo v davu svítí, jste to vy, kdo je vidět na první pohled, o kterém každý ví, že je cizinec. Jste to vy, na koho ukáže maminka malého černouška a řekne:”Podívej, tubab. Zamávej mu a řekni ´helo´” “Helo” “Helo” “Helo” “Tubáááááb”. Kolik se takových zvědavých dětí najde na rybím trhu v Tanji, to se snad ani nedá popsat. Na pláži je dost ptactva, které by se dalo vyfotit, ale do nekonečna je někdo plaší. Zatímco čekáte na kolihu, volavku či racka, až se přiblíží na “dostřel” objektivu, přijde někdo z místních, dítě nebo dospělý, a nekompromisně všechno vyplaší. Korunu tomu nasadí, pokud si k vám sedne a má hroznou touhu se svámi pobavit na téma - to je tady ale hodně ptáků. Byly chvíle, kdy jsem chtěl popadnout foťák za objektiv a nechat volný průběh svým emocím.

5. Omylem na trhu

Pokud by se mě někdo zeptal, kam se v Gambii nikdy nepodívám, tak hned odpovím, že na tržiště. Jenže celé putování po Gambii bylo plné neuskutečněných chtěných fotek a uskutečněných nechtěných fotek. Osud mě proto na trh zavál. To bylo tak. V rámci výpravy do odlehlých částí Gambie nás čekala organizovaná tour do Basse. Hlavním cílem byla návštěva míst, kde se vyskytují nádherné vlhy karmínové a mandelíci. Jenže na tour s námi jeli dva lidé, kterým ptáci vůbec nic neříkají. A vzhledem k tomu, že se v Gambii chodilo na ptáky až se všichni vyspinkají a napapají, vyrazili jsme na 3 hodinovou cestu kolem osmé hodiny. Hledat vlhy a mandelíky v poledním žáru v Basse bylo hned zpočátku odsouzeno k neúspěchu a moc jsem tento fakultativní výlet nepochopil. Naši dva spolucestující (naštěstí jen na toto místo) se ale nemohli dočkat, až se po obídku, až si všichni odpočinou a zase se napapají, vydají na místní tržiště. A stejně tak, jako se oni trápili na marné výpravě za vlhami, které je vůbec nezajímaly, tak jsme se nyní my trápili při návštěvě smradlavého, hemžícího se a zakrytého tržiště s VELMI úzkými uičkami. Zatímco se paní hádala s prodejcem o lepší cenu, už tak sníženou na minimum, líně jsem chodil po tržišti a snažil se zachytit alespoň něco z té atmosféry. Co mě udivovalo, že většina prodejců seděla na zemi ve zbytcích z ryb a dalších nechutností, ale stejně zůstali barevní a veselí. A díky CMOS a ISO 500 jsou tak zvěčnění.

6. Stonehenge po gambijsku

Na cestě mezi pobřežím a Basse je malá vesnička Wassu. Byla by stejně bezejmenná jako všechny vesničky, kterými jsme projížděli. Jenže kdysi tam gambijští Keltové zanechali hromadu kamení, některé až 3 metry vysoké v zajímavém kruhovém uspořádání. Je to zajímavé místo, bohužel absence sebemenšího návrší neumožňuje pořídit fotku z nějakého nadhledu a tak o skutečném kruhovém uspořádání může vydat svědectví jen několik fotek z místního muzea. (PS: doufám, že gambijské Kelty berete s velkou rezervou!)

7. Sony A700 a zvířata

Jak jsem popsal v úvodu, tak Sony A700 jsem měl v Gambii jako záložní a sloužil zejména k zachycení krajiny a reportážních fotografií, kterých bylo nakonec víc, než jsem očekával. Několik zvířat jsem se Sony vyfotil, neměl jsem však s sebou žádný “zvířecí” objektiv. 99% zvířat jsem v Gambii fotil Nikonem. Housenka by si zasloužila jiný objektiv, s lepší kresbou a schopností fotit makro z většího odstupu (mám už vyhlídnutý Tamron 180/3,5). Stejně tak agama. A tak si na foto zvířat se Sony budu muset počkat na jarní sezónu.

8. Jak se mi se Sony fotilo?

Nedá mi to a musím trochu srovnávat s Nikonem. Z testů, které jsem na internetu našel, vyplývá, že Sony má největší slabinu v absenci stavového displeje, v nemožnosti vypnout odšumění v menu a vyšší úrovní šumu než má konkurence. Displej by se opravdu někdy hodil, jsem zvyklý kontrolovat zbývající počet snímků. Pro tuto informaci je nutné zapnout podrobný zadní displej. Jedná se vlastně o trojí namáčknutí tlačítka “Disp” (zapnout podrobný displej - zapnout jednoduché zobrazení - vypnout displej). Časově je to asi 0,5 sec a tak se nejedná o žádnou tragédii. Nemožnost vypnout odšumění v menu řeší firmware verze 4.0, který na svém foťáku mám, takže tuhle lapálii jsem ani neřešil. Poslední je vyšší šum na vyšším ISO. Jsem přesvědčen, že se jedná o další mýtus. Možná je v porovnání s konkurencí na papírově horší úrovni, ale v praxi jsem naopak velmi spokojený s jeho výsledky. Až budu fotit zvířata, tak o tom napíšu více. Naopak jsem neváhal fotit na vyšší ISO na tržišti bez známky špatného vlivu na fotky. Nikon má lépe vyřešeno zapínání foťáku, které zde probíhá pohodlně ovladačem na spoušti. Sony vyžaduje použití druhé ruky. Jde o zvyk, Canon to má vyřešeno ještě mnohem krkolomněji a i s ním se dá fotit Horní ovladače (ISO, WB a DRIVE), které jsou v testech také kritizovány, nepoužívám. DRIVE mám nastaveno na 5sn/sec a měnit to nebudu, WB mám na Automat, měním jen výjimečně, v PC se to dá podle potřeby dohnat. ISO mám nastaveno na uživatelském tlačítku “C”. V kombinaci s tlačítkem “FN”, které mám nastaveno na kompenzaci intenzity blesku se jedná o dokonalou kombinaci. Při používání foťáku jsem se nesetkal se situací, kdy bych musel něco složitě nastavovat. ISO mám na “C”, kompenzaci blesku na “FN”, clonu “A” nastavuji ovladačem u palce a kompenzaci expozice ovladačem u spouště. Nic jiného při focení nevyužívám. Co by se mi hodně líbilo, a Nikon to má, je přiřazení funkce joysticku. Pro focení jsem na D200 měl nastaven střední ostřící bod a pro prohlížení jsem měl nastaveno zvětšení 1:1. Třeba to nějak v Sony vymyslí. U Sony musím pochválit Menu, které se kombinací ovladačů u palce a u spouště ovládá velmi rychle. Navíc je v češtině, což jen vylepšuje orientaci. Celkově vzato, vzdor všem obavám kolegů fotografů, kteří byli mým krokem Nikon - Sony velmi zaskočeni, jsem s novým fotoaparátem velmi spokojen. Pro představu o kvalitě kresby přikládám jednu fotografii v plném rozlišení. Je to jeden angličan, který s námi chvíli putoval po Gambii … (jen pozor, má 6 MB)

Značky: orchidej, Petr Bambousek, sony a700, www.orchidej.com