Už jako dítě jsem ráda sledovala svět skrz hledáček dědečkova fotoaparátu…

… až později jsem si uvědomila, že se moje záliba projevovala již tenkrát. Nikdy nezapomenu, jak jsem jako děcko žadonila, aby mi děda vyfotil jeden malý vodopád v Jánošíkových dierách, zatímco on mi trpělivě vysvětloval, že se snímek už nepovede. Ukazoval mi že ručička, po pravé straně, je už dole v červeném políčku…, nakonec přeci jen cvakl. Vždy když nám pak doma diáky promítal, říkal že tento obrázek neměl už tak dobře vyjít. Rodiče mi pořídili nějaký ruský kompakt, ale moje nadšení bylo větší než doufali a tak mě od toho časem nějako raději odradili.

K focení jsem se nakonec vrátila až s nástupem digitálů. V roce 2005 jsem si začala jen tak cvakat Olympusem C-745 Ultra Zoom, který mi ale brzy přestal stačit a tak jsem dlouhém rozmýšlení pořídila Nikon D80. Také jsem vstoupila u nás do fotoklubu, kde jsem dostala pár dobrých rad, ale většinu jsem si stejně dělala po svém Batoh se pomalu plnil a zkušenosti přibývaly…

Pořídila jsem si i pár starých foťáčků, kde jsem se zamilovala do čtvercového formátu. Ten se mi sice líbil vždy, ale až když se člověk podívá do „hledáčku“ třeba mé oblíbené Yaschica Mat 124G, je ztracen nadobro Občas si tak ráda něco tímto krásným strojem „cvaknu“ … ten nádherný zvuk a už jen komponovat snímek je naprosto úžasné… Jinak ale fotím převážně digitálně, kde zůstávám většinou u Nikonu (nyní D7000), občas sáhnu po Sony Nex5 a nebo po nějakém „mejdle“ co je zrovna po ruce, zastávám názor, že není důležité čím fotíte, ale jaké výsledky z toho či onoho padají.

Fotím především krajinu a krajinné detaily, občas nějaké makro, abstrakci.Začínala jsem převážně „širokými“ krajinkami, asi jako každý, jsem fotila východy a západy slunce, postupně jsem si ale nejvíce oblíbila krajinu zalitou mlhou. Zamlžené cesty, rybníky, lesy, stromy, a jak já říkám „zasněné“ fotky začaly čím dál tím více převažovat. Ale jak se říká, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech … a tak jak se mi trošku „šramotil“ život, měnilo se mi i „oko“, moje fotografické vidění už nechtělo žádné složité, přeplněné kompozice, žádné často až kýčovité, byť hezké krajinky… Chtělo jen jednoduché věci, žádné fotografie plné všeho možného… a tak jsem začala fotit více „maličkostí“ a „obyčejností“, věcí kterých si lidé často nevšímají. Navíc moje fotky musí mít spoustu „vzduchu“ a čím dál tím častěji shledávám také barvy jako zbytečné. Na mých nynějších fotkách, tak často vidíte „nic“ a spoustu „vzduchu“ kolem, většinou navíc v ČB, ale to je přesně to jednoduché, to čisté, co tam chci mít Hodně mých nejoblíbenějších fotek vzniklo v zimě, kterou miluji nebo stejně tak v poklidné mlze. Poslední dobou si i občas hraju se starými M42 sklíčky, kde mě učarovala „kolečka“, je to pro mě vlastně taková trošku jiná snová varianta místo mlhy, která se hodí k různým detailnějším záběrům. Stojím pevně nohama na zemi, ale zasněné snímky jsou zkrátka to co se mi líbí.

Z ostatních koníčků mám ráda turistiku a to hlavně horskou, zima je pro mě top, takže zimní sporty. Sjezdovky už ale dávno ustoupily do pozadí. Nejraději si chodím utichlou zasněženou krajinou na skialpech nebo případně na sněžnicích či běžkách. Ráda cestuji, ale teplo u moře moc nevyhledávám, mezi mé nejoblíbenější destinace patří Skandinávie v čele s rašeliništi a fjordy nebo pak Italské Dolomity, Julské Alpy, Tatry atd. Do měst nemusím, jsem zkrátka přírodní typ a příroda u mě vždy zvítězí nad chaosem všedních dní. Přes hledáček fotoaparátu tak utíkám od reality do často okolím netušeného klidu kolem nás.

Ještě jednou srdečně děkuji lidičkám zde a to nejen za tento čestný titul, kterého si moc vážím. Jste skvělá banda, kterou vždy ráda vidím Přátelé se kterými si ráda pokecám, i když některé jsem ještě neměla tu čest osobně… Je mi ctí být součástí Dynaxáku!!!

Mějte se všichni krásně a mějte stále prima světlo, nejen pro focení ale i v životě!!!

Šárka Svobodová

---

Na záver niekoľko fotografií od Šárky, ktorej portfolio nájdete na http://www.sarkasvobodova.com/

Značky: 2013, dynax fotograf, súťaž