Byli jsme tři kamarádi, spolužáci, kteří stále někde šmejdili, hledali hnízda za účelem kroužkování ptáků a občas narazili na zajímavá místa. Kolegové již vlastnili Zenity a sem tam něco „vyfotografovali“ na diapozitivy, které si pečlivě chystali na tradiční zimní promítání ve vinném sklípku. V jiných měsících na takové akce nebyl čas, jelikož jsme bydleli na vesnici, kde je práce stále víc než dost. Všichni jsme se těšili na setkání a tak každých 14 dnů v zimních měsících bylo promítání diapozitivů. Kdo zažil, ví o čem píšu.

(more…)

Už jako dítě jsem ráda sledovala svět skrz hledáček dědečkova fotoaparátu…

… až později jsem si uvědomila, že se moje záliba projevovala již tenkrát. Nikdy nezapomenu, jak jsem jako děcko žadonila, aby mi děda vyfotil jeden malý vodopád v Jánošíkových dierách, zatímco on mi trpělivě vysvětloval, že se snímek už nepovede. Ukazoval mi že ručička, po pravé straně, je už dole v červeném políčku…, nakonec přeci jen cvakl. Vždy když nám pak doma diáky promítal, říkal že tento obrázek neměl už tak dobře vyjít. Rodiče mi pořídili nějaký ruský kompakt, ale moje nadšení bylo větší než doufali a tak mě od toho časem nějako raději odradili.

(more…)

Musím přiznat, že si mne focení získalo víceméně až v digitálním věku. Ne že bych nikdy nefotil na film, ale bylo to takové normální turistické cvakání s podivným výsledkem z místního fotolabu. Pak jsem se jednou rozhodnul a koupil první digitál - Minoltu G400. Cigárpixla s docela solidním obrazovým výstupem. To mohlo být asi tak v roce 2003. Pak jsem se stal tak trochu mimochodem členem místního fotoklubu (příbuzný jej zakládal a potřeboval “ovečku”). V roce 2006 přišla první digitální zrcadlovka - Minolta 7D s gripem a 17-35mm objektivem. A rozhodnutí, že to bude stačit. Nevydrželo dlouho a tak se brašna postupně plnila dalšímy skly a jiným harampádím. (more…)